Proběhla diseminační konference programu Erasmus+ odborné vzdělávání a příprava

     

Diseminační konference programu Erasmus+ odborné vzdělávání a příprava se konala ve dnech 14. – 15. listopadu 2017 v Českých Budějovicích.

V rámci Evropského týdne odborných dovedností uspořádal Dům zahraniční spolupráce celostátní konferenci věnovanou oslavám 30. výročí existence vzdělávacích programů EU. Na konferenci vystoupila paní Mgr. Marta Stará, vedoucí odboru odborného vzdělávání z MŠMT s příspěvkem „Přínos mezinárodní spolupráce pro rozvoj odborného vzdělávání“, dále pan Ing. Jaromír Coufalík, ECVET expert při DZS s příspěvkem „Historické okénko do vzdělávacích programů EU zaměřených na odborné vzdělávání“, ředitel SOU a SOŠ Horky nad Jizerou pan Ing. Vratislav Morava prezentoval dlouholetou zkušenost školy s projekty Leonardo da Vinci a Erasmus+ v prezentaci nazvané „Zapojení SOU Horky na Jizerou do vzdělávacích projektů EU“ a vedoucí oddělení odborného vzdělávání DZS paní Mgr. Helena Slivková s příspěvkem „Současné a budoucí stavební kameny sektoru odborného vzdělávání v programu Erasmus+“. Pozvání na konferenci rovněž přijal generální ředitel NH Hotels Prague pan Petr Nešpůrek – osobnost z medailonků zveřejněných na webu www.mujerasmus.cz, který promluvil na téma „Na zkušenosti, které jsem nasbíral v zahraničí, nedám dopustit“.

 

Kromě představení  dlouhodobého významu Evropských programů v oblasti odborného vzdělávání byla na konferenci také předána ocenění Pečeť kvality 2017 institucím, které úspěšně ukončily projekty v programu Erasmus+, jejichž realizace významně přispěla k rozvoji mezinárodní spolupráce (internacionalizaci) těchto institucí v oblasti odborného vzdělávání a přípravy.

Tato ocenění získaly organizace:

SOŠ a SOU technické Třemošnice,

Obchodní akademie Česká Lípa

a ŠKODA AUTO a.s., Střední odborné učiliště strojírenské, odštěpný závod.

V rámci oslav 30. výročí byla Domem zahraniční spolupráce vyhlášena kreativní soutěž pro žáky odborných škol „Vyrob panenku – symbol účastníka stáže Erasmus+“, do které se zapojilo celkem 22 škol z celé České republiky. Vítězové byli vyhlášeni na akci Erasmus Generation Night v pražském klubu ROXY dne 19. 10. 2017 a na konferenci v Českých Budějovicích byly předány ceny těmto organizacím:

1. místo – SOŠ a SOU, Beroun-Hlinky – panenka Erka

2. místo – Masarykova střední škola chemická, Praha – panenka Křemík

3. místo – Střední škola nábytkářská a obchodní, Bystřice pod Hostýnem – panenka Oma

Na konferenci byla zároveň vyhlášena soutěž Miss Sympatie, kterou volili účastníci konference. Titul získalo SOU Hluboš pro svou panenku Jiřinu.

 

Druhý konferenční den pak probíhaly tematické workshopy o praktickém využívání principů ECVET, dopadech projektů, diseminaci a příkladech dobré praxe sloužících jako inspirace pro další návrhy mezinárodních projektů. Po celou dobu konference probíhala v prostorách hotelu RETROVÝSTAVA k výročí programu, výstava všech soutěžních panenek a také zde byly vystaveny výstupy projektu „We learn from history“ SUPŠ Jihlava – nádherné modely historických šatů, které krásně ozdobily všechny prostory Clarion Congress Hotelu v Českých Budějovicích a přispěly k vytvoření příjemné slavnostní atmosféry této konference.

 

 

 

Dům zahraniční spolupráce (DZS) je příspěvková organizace zřízená Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, která podporuje mezinárodní spolupráci se zahraničními subjekty v oblasti školství a vzdělávání. DZS plní roli národní agentury pro program Erasmus+ v České republice.

Informace k programu Erasmus+ naleznete na www.naerasmusplus.cz.

Více informací o aktivitách DZS je k dispozici na www.dzs.cz.

 Zdroj fotografií: DZS

Jak zvládat stres při studiu VŠ?

Zdroj obrázku: pixabay.com

Náročné studium znamená pro většinu lidí nadměrný stres a velkou zátěž pro organismus. Zvláště pak pro ty, kteří mu čelí poprvé. Jak se nenechat vyvést z rovnováhy, správně se učit a udržet pozornost se dozvíte v tomto článku.

Stres pocítíte v okamžiku, kdy jste přetížení, máte pocit, že nestíháte a jste pod velkým tlakem. Zkrátka přestáváte zvládat, žijete s pocitem, že potíže a úkoly vám přerůstají přes hlavu. Následkem vysokého stresu lidé často špatně spí a jí, trpí bolestmi hlavy a cítí se vyčerpaní a podráždění

Jak stres ovlivňuje studium?

  • Pokud se nadměrně stresujete, snáze začnete dělat chyby, které byste normálně neudělali.
  • Pokud jste vystresovaní, budete se méně soustředit, skákat z myšlenky na myšlenku a nic si nezapamatujete.
  • Budete unavení a vyčerpaní.
  • Spánek je důležitou součástí učení, pokud se stresujete, nebudete moci kvalitně spát.

Tip: Psaní bakalářské práce je často velmi stresujícím obdobím v životě každého studenta. Pokud s ní také bojujete, využijte pomoc s bakalářskou prací.

Pozitiva a negativa stresu

Stres je přirozenou reakcí organismu na tlaky zvenčí, nadměrnou zátěž, ani on však nemusí být v rozumné míře škodlivý. V současné společnosti, kde máme málokdy důvod se obávat hladomoru či mít strach o vlastní život, je stres nejčastěji spojen s prací, studiem a mezilidskými vztahy.

Při akutním stresu se ze dřeně nadledvinek uvolňuje hormon adrenalin, při dlouhodobějším zejména zvýšené množství glukokortikoidů, hormonů kůry nadledvinek – kortizolu a kortizonu. Tyto hormony udržují celé tělo připravené k akci. Při stresu se tak zvyšuje váš výkon, i když často na úkor kvality spánku a trávení. Jste schopni rychlejšího uvažování i jednání, odhodlanější k řešení problémů a více připravení na změny.

Studentský život s sebou nese nevýhodu dlouhodobého stresu soustředěného zejména do zkouškového období. Počet zkoušek se obvykle pohybuje od tří do deseti během přibližně měsíce a půl až dvou. To může znamenat zátěž výrazně vyšší než obvyklou.

Jak nadměrný stres zvládnout?

  1. Prvním co musíte udělat je připustit si, že ve stresu jste. Nepodceňujte varovné signály, jako jsou bolesti hlavy, žaludeční nevolnost, únava a nervozita. 
  1. Udělejte si analýzu toho, co vás stresuje. Některým stresovým situacím se vyhnout lze, jiným nikoliv a s těmi je třeba se naučit žít a přijmout je jako fakt. 
  1. Štěstí přeje připraveným – to je krédo, které platí jako třetí pilíř v protistresovém boji. Když už stresová situace nastane, potřebují emoce určitý ventil, dostat ze sebe ven nahromaděné napětí. Jedním z nich je například pohyb – vyskočit ze židle, sednout, vyskočit a sednout nebo zmačkat kus papíru, roztrhat na kousíčky nebo si o samotě pěkně od plic zakřičet. 
  1. Pokud už víte, co vás stresuje, můžete se podívat na svůj seznam a promyslet si, co se z toho dá změnit. Pokud je stres neustále vaším věrným stínem, můžete to chápat jako výzvu ke změně. Pokud necháváte termíny „hořet“ a pak sotva stíháte, je načase se zamyslet nad tím, jak si práci rozložit lépe do několika etap. Stejně tak je důležité vyhodnotit z čeho máte obavy a zkusit se k problémům postavit čelem a ne od nich utíkat. 
  1. Předvídejte a připravte se na situace, které budete muset zvládat. Zvolte si takové tempo, které vás ke stresovým situacím donutí co nejméně. Například pro napsání diplomové práce se budete muset proti stresu skutečně důkladně obrnit.

Relaxace a relaxační cvičení

Základem a smyslem relaxace je dosáhnout uvolnění těla i mysli k dosažení lepší psychické pohody. Mezi napětím těla a napětím duševním existuje úzký vztah. Když při relaxaci dosáhnete uvolnění těla, pak se toto uvolnění následně přenáší i do vaší psychiky. 

Dechová cvičení

Při relaxaci používejte břišní dýchání. Pohodlně se usaďte nebo si lehněte a soustřeďte se na svůj dech. Nadechněte takové množství vzduchu, které je Vám příjemné, následně zadržte dech a počítejte v klidu do tří, posléze na pět v klidu vydýchněte, toto cvičení opakujte několikrát po sobě. 

Autogenní trénink

Autogenní trénink je patrně nejrozšířenější relaxační technikou. Ve standardní formě se postupně nacvičuje navozování pocitů tíhy a tepla v těle, klidné srdeční a dechové činnosti, pocitu příjemného tepla v oblasti břicha a chladného čela. Nácvik jednotlivých dovedností má probíhat vícekrát denně po 5 – 15 minutách.

Jacobsonova relaxace

Jacobsonova relaxace pracuje s napětím a uvolněním. Nejdříve se nacvičuje relaxování ruky. Ruku zatnete v pěst a následně co nejvíce uvolníte. Následuje procvičování svalů na hlavě, zamračit se – uvolnit, nakrčit nos – uvolnit atp.). Dále se cvičí relaxace šíje, ramen a zad, následuje břicho a hrudník a nakonec bederní část zad a dolní končetiny.  Vhodné je takto cvičit každý den, postupně vám podaří odstranit nadměrné napětí.

Recenze knihy: Nauč se to!

Když to mírně přeženu, publikace o učení (se) bývají buď snadno stravitelné a tedy nutně zjednodušující nebo suše odborné a pro běžného čtenáře obtížně přístupné. „Nauč se to!” vás přesvědčí, že lze oba přístupy úspěšně zkombinovat. Díky tomu, že při její tvorbě spojili síly uznávaní američtí psychologové McDaniel, Roedienger a publicista Brown, vznikla kniha velmi čtivá, příklady nabitá a odborně podložená.

 

Ocenil jsem také, že se autoři nesnaží pomocí jenoduchých receptů, které „fungují pro každého“ čtenáře naučit ty správné postupy. Netají se tím, že pokud se chceme něco opravdu naučit, musíme vynaložit úsilí – dokonce učitelům doporučují, aby do svých postupů zaváděli tzv. žádoucí nesnáze. Dává to smysl – pokud chci něčeho dosáhnout, jsou rychlé zkratky dlouhodobě nefunkční strategií a dřív nebo později se mi “časová úspora” vrátí v podobě “bylo to někde vlevo dole”. Jedině vynaložení kognitivního úsilí a vlastní pokusy o řešení problémů vedou k opravdové stimulaci procesu učení.

 

Autoři se velmi dobře dokázali přiblížit zkušenosti běžného studenta nebo učitele/lektora/trenéra. Pojmenovávájí mýty o učení, které jsou zakořeněné jak ve vzdělávacím systému, tak v naší zkušenosti a ukazují alternativní strategie učení (se). Perspektiva studenta i učitele se prolíná všemi kapitolami. Ať už ji čtete z pozice jednoho či druhého, máte příležitost nahlédnout do motivace studentů i do fungování zavedených výukových postupů, což umožňuje získat nadhled i přesvědčivé argumenty podložené výzkumem pro změnu svého vlastního přístupu. 

 

Například: Kdo by měl rád písemné testy ve škole? Studenti je nesnášejí, testování je často zdrojem stresu a nevede ke kýženému cíli – naučení se. Učitelům opravování testů přináší práci navíc a musejí čelit nevoli těch, které mají vzdělávat. Může být testování pro obě strany přínosné? A jak to zařídit? I toto téma autoři důkladně rozebírají  a vysvětlují, jak právě princip (sebe) testování pomáhá udržet spoje mezi mozkovými buňkami aktivní a připravené na opětovné vybavení potřebné informace. Co tedy plyne z výzkumných studií? Testujte (se) často, s časovým odstupem a vynakládejte úsilí při opětovném vybavení.

 

Pochopení toho, jak učení (se) funguje – tedy v termínech psychologických konceptů vštěpování, konsolidace a vybavování – ukazuje, jak neefektivní způsoby učení běžně používáme, např. opětovné čtení textu, podtrhávání pasáží. Všechny tyto aktivity sice přinášejí pocit obeznámenosti s textem, avšak efekt zapamatování je pomíjivý a tedy prostý transformace do dlouhodobé paměti. Vzpomeňte si večery před zkouškou strávené intenzivním biflováním a na marné pokusy vybavit si konkrétní pasáže pár dní po zkoušce. A později? Kdo by dokázal reprodukovat hlavní myšlenky přednášky, která proběhla minulý měsíc….

 

Tím, jak je kniha strukturovaná, se autorům daří přivést čtenáře k vštěpování si zásad a doporučení, které v knize naleznou: vědomé, prokládané  a rozmanité učení, rozpracování informací, reflexe způsobu učení a zpětná vazba z praxe, využívání mnemotechnickáých pomůcek a příkladů… Dále autoři povzbuzují čtenáře k nastoupení na cestu pokročilého učení, tedy v jiném pohledu na dělání chyb a jejich nápravu.  Pro změnu přístupu k učení, je klíčová schopnost realisticky posoudit, co opravdu víme a co ještě nevíme. Publikace tedy osloví zejména čtenáře, kteří o sobě přemýšlejí otevřeně a jsou připraveni připustit si tzv. iluzi vědění.

 

Velmi přínosná je poslední kapitola “praktické tipy”. V úvodu sami autoři zmiňují, že napsat ji je přinutili až první čtenáři. Nechtěli se původně pouštět do přímočarých rad a doporučení, každý si je koneckonců může z předchozích kapitol odvodit sám. Naštěstí však převážila lektorská pragmatičnost  a vzniklo vynikající koncentrované shrnutí toho nejpodstatnějšího s doporučeními, jak efektivní učení (se) praktikovat. 

 

Závěrem bych přínos knihy shrnul takto: pokud je učení se podstanou náplní vašeho času – ať už jste studenti, lektoři či prostě zaměstnanci, na které kladen nárok neustále se dozvídat a osvojovat si nové informace a dovednosti – v dnešním světě platí: kdo se dokáže efektivně učit, má výhodu. Tato kniha vám bude na cestě k efektivnímu učení výborným společníkem.

 

 

Autoři: Henry L. Roediger III, Mark A. McDaniel, Peter C. Brown

Název originálu: Make It Stick: The Science of Successful Learning

 

Backpacking – zkušenosti a tipy

Stále populárnější backpacking

Už jste někdy slyšeli, že se českým turistům přezdívá baťůžkáři? Není se čemu divit. Jsme národ koumavý a stejně tak se snažíme ušetřit, kde se dá. Když vyrážíme na výlet, tak s pořádnými zásobami jídla a k tomu s legendárními ponožkami v sandálech či několika plechovkami piva. Ve zvyku to mají hlavně rodiny, které se v létě rozjíždí do kempů u moře. Nedělám si srandu, takhle nás v některých zemích skutečně vnímají.

Backpacking (odvozeno od slova „backpack“ = batoh) je však trochu jiný, i když ne zase o tolik. Kromě již zmiňovaných zásob a základní výbavy je spojen s větší cestovatelskou svobodou. Je tedy blízký především stopařům, horským turistům a všem cestovatelům, kteří mají rádi spontánní rozhodnutí a neradi se váží na jedno místo. Tito cestovatelé si nedělají zásoby, jen aby ušetřili, ale aby mohli strávit i několik dní mimo civilizaci. Ti, kteří s sebou nenosí stan, často přespávají pod širákem nebo dávají přednost cestování z jednoho města do jiného, kde vyhledávají hostely. Obvykle zde stráví 1-2 noci, aby objevili krásu místní kultury a vychutnali si atmosféru nočního života. Navíc, díky nízkonákladové dopravě není problém navštívit během krátké doby několik zemí, a to při minimálních nákladech.

Cestovat s batohem na zádech se může zdát nepohodlné, ale opak je pravdou. Když chcete vyrazit na prohlídku města, stačí požádat někoho z turistické kanceláře o odložení batohu nebo využít služeb úschovny zavazadel. Ve zvyku to mají hlavně mladí lidé, kteří dávají přednost intenzivním zážitkům před komfortem. Ovšem pozor, ne vždy vám vyjdou vstříc. Příkladem může být Francie, kde mají zvýšená bezpečnostní opatření a batoh se jen tak odložit nedá. Navíc vás s ním nepustí do muzeí.

Pár tipů na závěr

Ať už jste někdy stopovali nebo ne, doporučuji se před cestou dobře informovat, a to i když děláte spontánní rozhodnutí. Třeba si zjistit, jakou měnu budete potřebovat a kde ji obstarat. Světe div se, ale ne všude mají bankomaty. V turistických oblastech je navíc běžné, že berou pouze hotovost (proč, to si domyslete sami). Samozřejmě i stopař se občas ocitne mimo civilizaci, kde vám peníze moc nepomohou, takže se vyplatí mít vždy nějakou zásobu jídla. Stejně tak se může hodit spací pytel a houpací síť. Kromě toho se může stát, že byste uvízli na hranicích, že by vás pokousala nějaká potvora nebo byste museli strávit noc v městském parku. Je tedy dobré vědět, jak se v dané situaci zachovat. V neposlední řadě byste měli vědět, jaká je v dané zemi situace a jestli je tam váš národ vítán. Poměrně komplikované je to např. v zemích bývalé Jugoslávie. Nechci nikoho soudit, protože mi lidé vždy vyšli vstříc a pomohli, ale neuniklo mi mírné napětí mezi Albánií a sousedními zeměmi. No jako Čech jsem naštěstí nikde problém neměl, ba naopak, překvapilo mě, nakolik máme ve východní Evropě dobrou reputaci.

 

Zdroj obrázku: Tomáš Kolomazník

Výuka jazyků v evropských školách

Které cizí jazyky se nejčastěji vyučují v evropských školách? Od kolika let se je žáci v jednotlivých zemích začínají učit? Jaké úrovně mají dosáhnout? Jak se na výuku cizích jazyků připravují učitelé? Jaká podpůrná opatření mají k dispozici nově příchozí žáci-migranti?

 Odpovědi na tyto a řadu dalších otázek přináší již čtvrté vydání publikace Eurydice z ediční řady Key Data on Teaching Languages at School in Europe – 2017 Edition (Klíčové údaje o výuce jazyků ve školách v Evropě – 2017), navazující na předchozí vydání z let 2005, 2008 a 2012. Studie zahrnuje všechny hlavní aspekty výuky cizích jazyků a sleduje nejvýznamnější trendy v Evropě, přičemž kombinuje statistická data s dalšími informacemi o politice a právních úpravách v oblasti vzdělávání v evropských zemích.

Studie čerpá z několika zdrojů, a to ze sítě Eurydice (2015/16), z Eurostatu (2014) a z mezinárodních výzkumů OECD PISA (2015) a TALIS (2013). Údaje se týkají primární a nižší i vyšší sekundární úrovně vzdělávání.

Jaké hlavní poznatky vyplývají ze studie?

V téměř všech evropských zemích se snižuje věk, ve kterém se žáci začínají učit cizí jazyky. Svůj první cizí jazyk se obvykle začínají učit v 6–8 letech, tj. na primární úrovni vzdělávání. V roce 2014 se alespoň jeden cizí jazyk na této úrovni učilo 83,8 % všech evropských žáků a jejich počet se oproti roku 2005 zvýšil o 16,5 %.

Výuka druhého jazyka se obvykle zahajuje později, většinou na nižší sekundární úrovni vzdělávání. Přestože další jazyky nejsou ve všech zemích povinné, počty žáků, kteří se učí dva nebo více cizích jazyků, se rovněž zvyšují. V roce 2014 jejich podíl činil 59,7 % a od roku 2005 tak vzrostl o 13 %.

Pokud jde o volbu jazyka, jako první cizí jazyk napříč evropskými zeměmi dlouhodobě převládá angličtina. V roce 2014 se ji na nižší sekundární úrovni vzdělávání učilo 97,3 % evropských žáků. Druhým nejčastěji vyučovaným cizím jazykem je francouzština (33,7 %), následují němčina (23,1 %) a španělština (13,1 %). Záleží však i na zemi či regionu. Jihoevropské země jako druhý cizí jazyk upřednostňují francouzštinu, zatímco v zemích střední a severní Evropy je populárnější němčina. Jiné cizí jazyky se vyučují jen v menší míře, např. ruština v Bulharsku a Pobaltí nebo italština na Maltě a v Chorvatsku.  

Ve většině zemí je u prvního i druhého cizího jazyka stanovena úroveň, jíž mají žáci dosáhnout. Tato úroveň většinou koresponduje se Společným evropským referenčním rámcem pro jazyky (CEFR). Po ukončení povinné školní docházky odpovídá předepsané minimum pro první cizí jazyk obvykle úrovním A2 až B1, na konci všeobecného vyššího sekundárního vzdělávání většina zemí vyžaduje úroveň B2. U druhého cizího jazyka jsou obvykle požadavky nižší.

Důležitým aspektem výuky cizích jazyků je i kvalifikace a profesní příprava učitelů. Přípravné vzdělávání učitelů cizích jazyků se obvykle realizuje na vysokoškolské úrovni, ale pouze velmi malý počet zemí požaduje, aby budoucí učitelé absolvovali studijní pobyt v zahraničí, tj. v zemi, v níž se hovoří jazykem, který budou vyučovat. V průměru se však učitelé cizích jazyků vzdělávají v zahraničí výrazně častěji (56,9 %) než učitelé jiných předmětů (19,6 %).  

Začleňování nově příchozích žáků-migrantů do vyučovacího procesu je v Evropě významným tématem současnosti. Většina evropských zemí zavedla opatření v oblasti jazykové výuky na podporu usnadnění jejich integrace. Většina zemí zvolila přímé zařazování těchto žáků do běžných tříd (do ročníku, který odpovídá jejich věku) s doučováním příslušného jazyka. Jiné země (např. Belgie, Německo či severské státy) upřednostňují samostatné přípravné třídy s intenzivní jazykovou výukou.

Obrázek: Druhý nejčastěji vyučovaný cizí jazyk, primární a sekundární vzdělávání, (ISCED 1–3), 2014

Vysvětlivka:

Ve většině zemí je druhý nejčastěji vyučovaný cizí jazyk na všech úrovních vzdělávání tentýž. Tyto země jsou zobrazeny v hlavní části příslušného oválu. Pokud se druhý jazyk na různých vzdělávacích úrovních liší, je uveden v průsečíku příslušných oválů. Zahrnuty jsou pouze jazyky, které se učí více než 10 % žáků. 

Další informace o této publikaci i o dalších výstupech evropské informační sítě Eurydice naleznete na jejích centrálních webových stránkách ec.europa.eu/eurydice i na českých stránkách programu Erasmus+ www.naerasmusplus.cz/cz/reformy-a-systemy-vzdelavani-eurydice.

Dům zahraniční spolupráce

Dům zahraniční spolupráce (DZS) je příspěvková organizace zřízená Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, která podporuje mezinárodní spolupráci se zahraničními subjekty v oblasti školství a vzdělávání. DZS plní roli národní agentury pro program Erasmus+ v České republice.

Informace k programu Erasmus+ naleznete na www.naerasmusplus.cz.

Více informací o aktivitách DZS je k dispozici na www.dzs.cz.

 Zdroj obrázku: Eurydice, na základě údajů Eurostat/UOE [educ_uoe_lang01].

„Česká kultura mě fascinuje od 12 let“, říká japonská překladatelka Hrabala

Díky finanční podpoře programu AKTION Česká republika – Rakousko pořádá Pedagogická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích  už víc jak čtvrt století Letní jazykovou školu češtiny a němčiny. Vždy na tři červencové týdny se na ni sjede několik desítek Čechů a Rakušanů, kteří se v tandemu učí jazyk sousední země. Letos byla jako samoplátce jednou z účastnic také japonská studentka Junko Shimada, která před třemi lety získala cenu v Hrabalovské soutěži pro mladé překladatele do japonštiny.

Jak se Japonka dostane ke studiu češtiny a překládání českých autorů?

Mě už jako dítě zaujaly česká kultura a české dějiny. V Japonsku je velmi populární Alfons Mucha. Když mi bylo 12 let, viděla jsem v televizi pořad o Muchovi, ve kterém jsem se dozvěděla hodně nejen o tomto umělci, ale také o české historii. Na rozdíl od obyvatel velkých států Češi hodně museli řešit svou identitu, ptát se, kdo jsou. A to mě fascinovalo. A přinutilo zamyslet se nad svou vlastní identitou.

Jak se Váš zájem o českou kulturu vyvíjel dál?

Začala jsem studovat germanistiku na univerzitě v Ósace a můj tamní profesor byl přední odborník na Franze Kafku. Zkoumal přitom nejen jeho literární dílo, ale také Kafkův vztah k české kultuře a spisovatelům, zabýval se zkrátka celou tou problematikou tehdejší Prahy coby dvojjazyčného literárního prostoru.

Já sama jsem se nejdřív učila jen německy, ale záhy jsem zjistila, že ke svému studiu potřebuji umět také česky. V Ósace to byl ovšem problém – nikde se tam čeština oficiálně nevyučovala, chodila jsem jen na občasné soukromé lekce. Rozhodla jsem se tedy jet studovat češtinu do Čech. Podařilo se mi za tím účelem získat mezistátní stipendium a v Praze jsem dva roky studovala bohemistiku a germanistiku. Po návratu do Japonska jsem dokončila magisterské studium, začala si dělat doktorát a ihned začala hledat způsob, jak zase odjet do Čech. Teď jsem tady na stipendiu japonské vlády.

O čem píšete svou doktorandskou práci?

O české spisovatelce Libuši Moníkové, která během komunismu emigrovala do západního Německa. Velkou českou odbornicí na tuto spisovatelku je docentka Dana Pfeiferová, která mi velmi pomohla při mém výzkumu a dala mi i hodně tipů, co se týká mé doktorské práce.

V roce 2014 jste  vyhrála soutěž o nejlepší překlad díla Bohumila Hrabala do japonštiny. Jak jste se dostala k tomuto autorovi?

V roce 2014 uplynulo 100 let od Hrabalova narození a v řadě států světa se konala soutěž o překlad jeho díla, kterou organizovala Česká centra. V Japonsku byla k překladu zadána Hrabalova povídka Fádní odpoledne. A já jsem soutěž vyhrála.

Jak hodláte češtinu využít do budoucna?

Chtěla bych překládat českou a německou literaturu do japonštiny. Ze všeho nejdřív bych chtěla přeložit všechny knihy Libuše Moníkové, ta je zatím v Japonsku úplně neznámá. A přitom je to tak kvalitní a moderní spisovatelka! Taky bych chtěla překládat další české autory, zatím v japonštině moc překladů české literatury nemáme.

Ale nevím, je to těžké, v Japonsku se literárními překlady není možné uživit. Musíte být nejdřív alespoň profesorem na univerzitě, mít nějakou pořádnou práci – a teprve potom můžete ve svém volném čase překládat knihy…

Více informací o programu AKTION Česká republika – Rakousko naleznete na www.dzs.cz.

 

Dům zahraniční spolupráce

Dům zahraniční spolupráce (DZS) je příspěvková organizace zřízená Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, která podporuje mezinárodní spolupráci se zahraničními subjekty v oblasti školství a vzdělávání. DZS plní roli národní agentury pro program Erasmus+ v České republice.

Informace k programu Erasmus+ naleznete na www.naerasmusplus.cz.

Více informací o aktivitách DZS je k dispozici na www.dzs.cz.

 Zdroj fotografií: DZS

Nečekané zážitky při stopování

„Za pár dní pojedu na Balkán. Mám tam několik přátel, takže to vezmu na stopa a postupně je navštívím.“ Měli jste vidět výraz mých rodičů, když jsem jim řekl o mých plánech. Ne, že by to byla moje první cesta autostopem, na to už si celkem zvykli, ale zvolená destinace jim moc radosti nepřinesla. Navíc je fakt, že jsem se tou dobou teprve vrátil ze zahraniční stáže, čekala mě poslední zkouška na univerzitě a měl jsem minimální příjmy. Inspirovala mě však jedna mladá dívka a věděl jsem, že když si najdu práci, jen s obtížemi budu mít možnost volně cestovat. Neváhal jsem tedy ani minutu.

Mým cílem bylo Maďarsko, Srbsko, Makedonie a Kosovo. V posledních dvou zemích jsem nikdy nebyl a v hlavních městech, i když jsou poměrně malá, bych se snadno ztratil. Kontaktoval jsem tedy přátele s tím, jestli bych je mohl navštívit a zda by mi ukázali město. Všichni souhlasili, a tak jsem se dal do plánování trasy a balení. Výbavu na cestování mám už roky a základní potřeby mám takřka vždy sbalené, zbývalo tedy zjistit informace o zemích bývalé Jugoslávie a nakoupit jídlo. No jo, jídlo. Jenže co vybrat, aby člověk nemusel jíst stejné potraviny stále dokola…

První dobrodružství začalo na vlakovém nádraží u hranic se Slovenskem. Během hledání volného místa k sezení jsem prošel vlakovou soupravu tam a zpět, jenže mezitím někdo odpojil první lokomotivu s vagóny do Budapešti a já se ocitl v soupravě do Vídně. Naštěstí to bylo jen řazení souprav a vlak mi neujel.

Další vtipná situace nastala v Budapešti. Tentokrát už jsem vážně vyrazil stopem a snažil jsem se dostat na jih Maďarska. Zpočátku jsem si popletl města, namísto na Szeged (směr Srbsko) jsem se ptal na Debrecen (směr Rumunsko). Naštěstí tím směrem nikdo nejel, a tak jsem měl čas zkoumat mapu. Rychle jsem přepsal nápis, jenže mezitím se přihnala bouřka. Schoval jsem se na benzince, kde jsem zkusil oslnit řidiče svojí lámanou maďarštinou. Měl jsem štěstí, protože mi moc nerozuměli a začali na mě mluvit anglicky. Ukázalo se, že jsem narazil na dva učitele moderního umění, kteří jeli do Srbska na kurz za studenty. Jenže měli v autě psa, kvůli kterému mě nechtěli vzít. Už si nevzpomínám, co jsem jim řekl, ale hodně jsme se nasmáli a když jsem prohlásil, že klidně budu sdílet sedačku se psem, změnili v autě zasedací pořádek a urazil jsem s nimi asi 220 km.

Tím to však nekončilo. Když jsme dorazili do malého městečka na severu Srbska, mí noví přátelé prohlásili, že bude brzy tma a že už odsud nejede žádný autobus. Prý se nemám ničeho obávat, že můžu zůstat přes noc s jejich studenty. Poskytli mi postel, jídlo, pití, sprchu a dokonce i wi-fi. Ale co bylo zajímavější, měl jsem možnost pozorovat mladé umělce při jejich práci. Čerpali inspiraci ze staré srbsko-maďarské architektury, pracovali v prostorech staré synagogy a vyvrcholením jejich úsilí měla být veřejná výstava. Než jsme se rozloučili, připojil jsem se k nim na exkurzi do zámeckého parku a starého kostela s kryptou.

Nabitý optimismem a nadšený dobrosrdečností oněch lidí jsem se vydal chytnout druhý stop a vstříc novým zážitkům. A že jich bylo.

Statistiky cesty

Ujetá vzdálenost: 3.100 km (kromě HU, SRB, MK, RKS jsem zavítal i do AL, MNE a HR)

Cestování pěšky: 180 km

Dopravní prostředky: osobní automobil, kamion, kolo, motocykl (a s krosnou na zádech)

Ubytování: 7x u přátel, 2x stan, 1x studentská kolej, 1x divadelní ústav, 1x hostel, 1x rodina na dovolené v Makedonii, 1x městský park, 1x kapucínský klášter, 1x černohorská rodina, 1x les

Počet dnů na cestě: 15 dnů sám + 3 dny ve dvojici

Rozpočet: 110 EUR za vše 

S odborným doučováním bude maturitní vysvědčení v kapse

S druhým stupněm na základní škole přibudou do života dítěte i přírodovědné předměty. A jelikož jde o náročnější, vyprofilovanější témata, ne každý žák si s nimi umí poradit sám. Přece jenom, každý má „buňky“ na něco jiného a něco je mu bližší více, jiné zase méně. Pokud se tedy vaše dítě musí popasovat s oblastí, která ho až tak nebaví, ale nachází se v učebním plánu, pomoct mu může odborné doučování.

Rodiče pro své děti, které navštěvují ještě základní školu, hledají především doučování z matematiky, fyziky, ale i doučování z chemie. Pokud ve škole vyučující například probere chemické rovnice teoreticky, soukromý doučovatel může se svým žákem udělat i jednodušší pokusy v praxi nebo mu pustit videa na internetu. Jak se říká, je lepší stokrát vidět nebo zažít, než stokrát číst.

Doučování odborných předmětů však nezřídka potřebují i středoškoláci nebo gymnazisté, kteří už musí proniknout více do jejich hloubky a podstaty. A nejsou to pouze zmiňované předměty, ale na středních odborných školách je třeba ovládat i ekonomii, marketing, účetnictví, strojírenství, technické kreslení a mnohé další předměty. Ty však již vyžadují mnohem více vědomostí a dovedností.

Těmi samozřejmě musí disponovat i samotný doučovatel, aby mohl šířit svoje vědomosti. Širokou škálu nabídek na doučování najdete na portálu Domelie.cz. Inzeráty zde mají nejen studenti, kteří se na vámi žádané obory specializují, ale najdete tu i učitele přímo ze školství. Výhodou je, že pokud potřebuje vaše dítě soukromé doučování z více předmětů, nacházejí se tu i nabídky lidí s rozšířenou aprobací.

Reparát? Ještě nic není ztraceno

Zatímco během dlouhodobého doučování se žák připravuje pravidelně, v čase písemek a závěrečných zkoušení se vyplatí intenzivní doučování. Občas se však stane, že dítě nebo rodič zanedbají školní přípravu, a tak žák musí čelit komisionální zkoušce a reparátu. Ani v takovém případě však ještě nemusí být nic ztraceno. Se šikovným soukromým doučovatelem dokáže vaše dítě obstát i v této zkoušce a vyhnout se opakování ročníku.

Výhody doučování oceňují studenti obzvlášť před maturitami, které provětrají nejen jejich teoretické znalosti, ale v případě odborných škol i praktické dovednosti. A protože toho učiva nebývá málo – přece jenom je to závěrečná zkouška studia – vyplatí se investovat do výpomoci. Rodič má tak záruku, že si jeho dítě s doučovatelem projde všechny maturitní otázky a výsledkem pak bude úspěšná maturitní zkouška a vysvědčení nebo výuční list v rukou.

Zdroj obrázku: Domelie.cz

Jak sledovat studijní mobilitu ve vysokoškolském vzdělávání?

Jak ukázala srovnávací studie sítě Eurydice Mobility Scoreboard. Higher Education Background Report (Srovnání ukazatelů studijní mobility, Podkladová studie o vysokoškolském vzdělávání), mobilitu studentů vysokých škol lze sledovat pomocí souhrnných ukazatelů studijní mobility, tzv. scoreboard indicators. Studie pracuje se šesti souhrnnými ukazateli v pěti tematických oblastech: informace a poradenství, jazyková příprava, přenositelnost grantů a půjček, podpora studentů ze socioekonomicky znevýhodněného prostředí a uznávání studijních výsledků (dva ukazatele). Souhrnné ukazatele vznikly na základě analýzy řady dílčích aspektů. Míra naplnění jednotlivých indikátorů je ve studii definována pomocí určených kritérií a barevně rozlišena do 5 kategorií. Jednotlivé země se tak podle míry naplnění jednotlivých souhrnných ukazatelů vyskytují ve spektru, jehož mezními barvami jsou zelená – kritéria jsou zcela splněna – a červená – žádný ze zkoumaných prvků není přítomen. Všechny souhrnné ukazatele a míra jejich naplnění jsou pak uvedeny v závěrečné tabulce. Stejně tak čtenář v publikaci najde i statistické ukazatele věnované mobilitě vyjíždějících studentů z EU a z dalších evropských zemí, které se na této studii podílely.

Údaje v publikaci se vztahují k referenčnímu roku 2015/2016 a poskytlo je 28 členských zemí EU, Bosna a Hercegovina, Island, Lichtenštejnsko, Černá Hora, Norsko, Srbsko a Turecko.

Pokusíme-li se ve zkratce shrnout výstupy studie a sledujeme-li míru naplnění jednotlivých souhrnných ukazatelů, jsou na tom zmíněné země nejlépe, pokud jde o jazykovou přípravu, která studentům umožňuje uskutečnit studijní mobilitu. Naproti tomu, pokud jde o uznávání kvalifikací a finanční podporu sociálně znevýhodněných studentů, mají země co zlepšovat. Z ukazatele popisujícího uznávání kvalifikací vyplynulo, že celá řada evropských států má k automatickému uznávání kvalifikací ještě relativně daleko. Také využívání Evropského systému akumulace a přenosu kreditů (ECTS), jehož prostřednictvím by měly být uznávány výsledky učení, má své rezervy a je poněkud nejednotné a rozporuplné. V řadě zemí například nemusí být ECTS považován za hlavní kreditový systém a v rámci hodnocení kvality často není prioritou sledovat jeho správné využívání. Sociálně znevýhodněným studentům poskytuje většina vysokoškolských systémů nějakou formu podpory, neexistuje zde však národní cíl pro účast těchto studentů na mobilitách, ani se neprovádí monitoring toho, kolik takových studentů se mobilit účastní (mimo monitoring, který je povinný v rámci programu Erasmus+). Na základě ukazatele věnovaného přenositelnosti domácích veřejných grantů a státem podporovaných půjček zjišťujeme, že pouze devět vzdělávacích systémů tento indikátor naplňuje nejvyšší měrou. Informační servis a poradenství je ve většině zemí poměrně funkční.

Z porovnání všech evropských států vyplývá, že mezi vzdělávacími systémy jednoznačně vyniká Vlámské společenství Belgie, které čtyři z pěti ukazatelů naplňuje v nejvyšší míře. Velký pokrok v oblasti mobilit vykazují Německy mluvící společenství Belgie, Lucembursko a Polsko. Česká republika se řadí k zemím, které si vedou dobře, ale ani jeden z ukazatelů nenaplňují nejvyšší měrou – zároveň ale ani tou nejnižší. Na opačném konci spektra pak stojí země, které se implementaci opatření podporujících mobilitu budou muset ještě značně věnovat (Bulharsko, Bosna a Hercegovina či Srbsko). Obecně lze však prakticky u všech států najít ještě dostatek prostoru ke zlepšení.

Souhrnné ukazatele mobility (Mobility Scoreboards) ve vysokoškolském vzdělávání, 2015/16

Více informací k tématu, stejně jako další analýzy a publikace týkající se vzdělávání v Evropě, naleznete na webu Eurydice (http://eacea.ec.europa.eu/education/eurydice/).

Publikace Mobility Scoreboard. Higher Education Background Report je ke stažení v EU Bookshop Evropské komise (https://publications.europa.eu/en/publication-detail/-/publication/97c912df-b535-11e6-9e3c-01aa75ed71a1/language-en/format-PDF/source-31392035).

 

Dům zahraniční spolupráce

Dům zahraniční spolupráce (DZS) je příspěvková organizace zřízená Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, která podporuje mezinárodní spolupráci se zahraničními subjekty v oblasti školství a vzdělávání. DZS plní roli národní agentury pro program Erasmus+ v České republice.

Informace k programu Erasmus+ naleznete na www.naerasmusplus.cz.

Více informací o aktivitách DZS je k dispozici na www.dzs.cz.

 

Národní cena kariérového poradenství 2017

Centrum Euroguidance, Dům zahraniční spolupráce vyhlašuje 9. ročník soutěže Národní cena kariérového poradenství.

Kdo se může do soutěže přihlásit:

Mohou se zapojit organizace (např. mateřské, základní, střední a vysoké školy, školská zařízení, instituce dalšího a celoživotního vzdělávání, úřady práce, personální, poradenské a vzdělávací agentury, podniky, firmy, neziskové organizace a další), i jednotlivci (výchovní poradci, poradci ve státních i nestátních zařízeních a organizacích, soukromí poradci a další).

Jaké aktivity je možné do soutěže přihlásit:

Přihlásit je možné aktivity, projekty a služby kariérového poradenství v oblasti vzdělávání a zaměstnanosti pro mládež i pro dospělé.  Přihlásit lze i jednorázovou aktivitu podporující rozvoj kariérového poradenství (informační nástroj, metoda, publikace, výzkum, studentská práce, konference, vzdělávací akce, projekt apod.).

Rádi bychom podpořili i začínající jednotlivce a organizace, přicházející s malou, ale významnou iniciativou v oblasti poradenství.

Přihlášené aktivity mohou podporovat různé oblasti kariérového rozvoje:

  • rozvoj dovednosti řízení vlastní kariéry, sebepoznání, sebereflexi, samostatnost a osobní zodpovědnost, schopnost a motivaci k učení, kritické myšlení a efektivní práci s informacemi, schopnost rozhodování a komunikační dovednosti;
  • získávání a rozvíjení znalostí a orientaci v možnostech vzdělávání a práce, v situaci a změnách na trhu práce, plánování osobního rozvoje, vzdělávání a profesní kariéry, schopnost rozhodovat se a uskutečňovat kariérní volby;
  • rozvoj dovedností nutných pro udržení zaměstnání nebo dovedností podporujících/zvyšujících zaměstnatelnost, rozvoj dovedností, které jsou očekávány ze strany zaměstnavatelů, podnikatelské dovednosti;
  • talent, jedinečnost a silné stránky.

Přihlášené aktivity mohou také podporovat oblast kariérového poradenství obecně:

  • dostupnost a kvalita kariérového poradenství, celoživotní rozměr poradenství;  
  • mezinárodní mobility v oblasti vzdělávání a práce přispívající kariérovému rozvoji;
  • inkluzivní přístupy podporující osoby se znevýhodněním ve vzdělávání a na trhu práce s ohledem na situaci minorit a migrace.

Harmonogram soutěže:                                                                             

Zveřejnění/vyhlášení soutěže: 5. května 2017

Uzávěrka pro zasílání příspěvků: 21. června 2017

Hodnocení: červenec – srpen 2017

Vyhlášení vítězů a prezentace oceněných příspěvků: konec září 2017

Studijní návštěva ve Švédsku:  14. – 17. listopadu 2017

Jak se přihlásit:

Přihlášku pošlete na adresu euroguidance@dzs.cz nejpozději do 21. června 2017.

Podmínky pro účast v soutěži:

Realizace aktivit v oblasti kariérového poradenství.

Vyplnění přihlášky, dostupné na stránce www.euroguidance.cz, a její odeslání do 21. června 2017 elektronicky na adresu Centra Euroguidance euroguidance@dzs.cz.

Do soutěže jsou přijímány příspěvky v češtině. Příspěvky přihlášené do předcházejících ročníků soutěže mohou znovu soutěžit v případě, že jsou dále rozvíjeny.

Hodnocení soutěžních příspěvků:

Hodnocení provede komise složená z odborníků v oblasti vzdělávání, poradenství a z oblasti rozvoje lidských zdrojů v období červenec – srpen 2017.

Cena pro každý přihlášený příspěvek:

  • představení všech příspěvků na konferenci při příležitosti vyhlášení výsledků soutěže;
  • publikace příspěvku ve sborníku soutěže v česko-slovenské a anglické verzi.

Hlavní ceny:

  • studijní pobyt pro jednu osobu do institucí poskytujících kariérové poradenství ve Švédsku;
  • propagace na stránkách www.euroguidance.cz, v dalších médiích, využívání loga soutěže.

Speciální ceny pro zavedené aktivity s dlouhodobým přínosem i pro začínající aktivitykarierového poradenství.

Soutěž je realizovaná ve spolupráci s Centrem Euroguidance Slovenské republiky, které působí při Slovenské akademické asociaci pro mezinárodní spolupráci.

Soutěž je vyhlášena pod záštitou Národního poradenského fóra.